Nový cimbál dobře hraje

Jiří moravský Brabec

(Katka a Dalibor Štruncovi & Cimbal Classic: Bylo a není.)

V sestavě skupiny Cimbal Classic zůstali jen manželé Štruncovi a Pavel Barnáš. Zvuk kapely se mírně změnil (častěji se objevují dechy), ve stylu přibylo trošku najazzlých inspirací (nejen díky hostujícímu saxofonu) a podle mého soudu se změnila pod tlakem nevyhnutelnosti i suverenita zpěvu Katky i Dalibora Štruncových. Zejména Dalibor mne překvapil výrazem hned v první skladbě, kdy jsem měl trošku pocit, že to zpívá František Černý.
Akustická sestava s cimbálem a bez jakýchkoliv perkusí (to je opravdu v současné době rarita) evokuje sice pocit, že jde o folklór, ale ve skutečnosti se kompozice většinou od folklórních postupů dost liší. I když někdy zaslechnete trošičku Balkánu (valašské kořeny Daliborovy se nezapřou), a někdy to prostě opravdu téměř folklór je (Pod Soláněm). Z nástrojů na první poslech dominuje cimbál, ale ani ostatní nástroje nehrají žádné triviality a postupně objevíte půvab jejich partů. Platí to pro kmenové členy nového Cimbal Classicu i pro hosty.
Texty mi přijdou příjemné, často filosofující, ale vždy naštěstí nad něčím, co v člověku vytváří obrazy. Nahrávka (Vašíčkovo studio St. Michael) i vybavení desky (booklet Pavel Brabec) jsou na vysoké úrovni. Délka nahrávky nad hodinu je v poslední době dost nadprůměrná, ale díky pestrosti repertoáru se i při komorní sestavě nudit nezačnete.

Jiří moravský Brabec